Jazyková stránka textu

Uvážíme-li, že dílo pojednává o celém 20. století, předpokládali bychom, že se bude jednat o román nesmírně rozsáhlý. Ve skutečnosti se vše vtěsnalo do necelých 300 stran. Čím je to způsobeno? Odpověď naleznete snadno hned na první straně. Úsporné vyjadřování je typické pro jazyk Hany Andronikové. Konkrétní příklady si uvedeme v ukázce.

[!abstract] Ukázka
Randál. Směsice ohlušujících zvuků, které přibíjely k zemi. Cvakání spouští, štěkot samopalů, výbuchy granátů, svištění kulek. Hukot motorů, tanky, pásy, vrčení letadel nízko nad hlavou. Bezuzdný rykot. Koncentrovaná pachuť zmaru, zlověstná a beznadějná. Příslib smrti. Kdyby tomu mohl ubrat grády, trochu to ztišit, kdyby viděl jen němý obraz, kdyby byl hluchý, zvládal by to daleko líp.

Tak líčí Pete ve svém deníku průběh jedné z bitev. Zvukomalba evokuje hluk bitevního pole, trochu to připomíná Remarquovo líčení průběhu bitvy. Minimum sloves, dějová podstatná jména: cvakání, štěkot, výbuchy, svištění, vrčení, hukot, rykot. Jedno obrazné pojmenování za druhým: zvuky, které přibíjejí k zemi, štěkot samopalů, vrčení letadel, pachuť zmaru.